Biodynamické zemědělství představuje trvale udržitelnou formu chovu a pěstování. Nepoužívají se zde žádné chemické přípravek. Jaká je historie tohoto zemědělství a jak odlišné je od ekonomického zemědělství?
Historie
Biodynamické zemědělství má v našich končinách kořeny už v prvorepublikovém režimu. Jeho základem je tzv. Zemědělský kurz, který v roce 1924 představil rakouský filosof, esoterik, lektor a duchovní otec antroposofie Dr. Rudolf Steiner. Začalo se slibně rozvíjet až do doby vlády komunistické strany, kdy se muselo stáhnout do ústraní. Zbylo jen pár jednotlivců, kteří biodynamicky pečovali spíše o své menší zahrádky. Větší nadšenci o své lány pole pečovali pod závojem přísného utajení.
Opětovně se vrátilo v plné síle po roce 1989, kdy anthroposofové usilovali o posílení tohoto stylu hospodaření. Vážnější zájem jevili lidé v Podkrkonoší, na Třeboňsku i na severní Moravě. Již v těchto počátcích českým zájemcům intenzivně pomáhali odborníci ze statku Dottenfelderhof, pánové Sattler a Vellenga, postupně mnozí další zahraniční odborníci. Tou dobou se zrodil nápad, aby u nás vzniklo sdružení, za účelem získání certifikace Demeter a také možnost vyškolení vlastních biodynamických kontrolorů.
Jenže iniciativa o Biodynamické zemědělství by musela přijít od samotných zemědělců. To se povedlo až o mnoho let později. Psal se rok 2013, kdy se konečně povedlo vytvořit sdružení. Jednalo se o Spolek pro biodynamické zemědělství. V současné době hospodaří touto metodou cca 6 400 farem a zemědělských podniků (210 000 ha) v podstatě na všech kontinentech.
Principy biodynamického zemědělství
V biodynamickém zemědělství se zásadně nepoužívají žádná umělá hnojiva a další chemické přípravky. Tento šetrný způsob zemědělství přispívá k harmonickým procesům, které se dějí v orné půdě a podporují zdravý vývoj rostlin speciálními přípravky.
Obecně se považuje za nejvíce udržitelnou formu zemědělství. Zajišťuje totiž, aby se neustále obnovovala humusová vrstva půdy. Smyslem biodynamiky je, aby se pěstovali nejen zdravé a bohaté suroviny bez použití chemie, ale zároveň poskytli plodinám ideální podmínky, aby se samy mohly vyvíjet, růst a léčit.
Proto například byliny a luštěniny bohaté na bílkoviny se pěstují tak, aby půda dostávala přirozeným způsobem dusík, který dodává rostlinám výživné látky, a díky tomu se nemusí používat dusíkatá hnojiva. U léčivých rostlin se dává pozor na úrodnost půdy, která jim propůjčuje bohatou chuť a podpořila jejich účinné látky.
Jestliže rostliny napadne škůdce nebo jsou napadeny nemocemi, spoléhá se biodynamické zemědělství na sílu homeopatických účinků. Nepoužívají se tedy žádné herbicidy, pesticidy nebo jiné látky.
Biodynamické zemědělství může být považováno tak trochu za šarlatánské pěstování rostlin. Při pěstování zemědělských plodin, při zalévání a hnojení, se totiž počítá s vlivem vesmírné energie. Díky tomu mají rostliny vyšší kvalitu, pestřejší barvu a jsou bohatší na živiny.
Hlavní rozdíl mezi biodynamickým zemědělstvím a ekologickým?
Pod pojmem ekologické zemědělství si můžeme představit ohleduplný způsob hospodaření k přírodě, kdy se produkují kvalitní a zdravé produkty, které jsou označovány za biopotraviny. Pro zemědělce je zásadou zachování zdravé a kvalitní půdy. Zemědělci pro vyšší úrodnost půdy používají při ekologickém pěstování organické hnojení a střídají při vysazování plodiny. Tak je docíleno mnohotvárnosti a biologické rovnováhy v krajině. Takto nasázené rostliny jsou vůči škůdcům mnohem odolnější a v zásadě nepotřebují chemické ošetření.
Biodynamické zemědělství na rozdíl od toho ekologického respektuje vztah rytmů dne, celkového roku a měsíčního cyklu. Je založeno na tradičních úkonech, jako jsou tvorba zdravé zeminy pro kvalitní zeleninu, nepoužívání chemických pesticidů, fungicidů, herbicidů, rotace plodin, hnojení kompostovanou chlévskou mrvou a vyhýbání se geneticky modifikovaným osivům a podobně.
Pro ošetření rostlin se používají homeopatické biodynamické přípravky, kterými se výrazně liší právě od ekologického zemědělství. Zemědělci se snaží přidávat látky, které uzdravují krajinu. To se u ekologického zemědělství neděje.
Co se využívá místo chemického hnojení? Biodynamické preparáty
U Biodynamického zemědělství se používají biodynamické preparáty z kopřivy, dubové kůry, heřmánku nebo kravského trusu. Tyto preparáty jsou následně vráceny do přírody například postřikem půdy, což má mít za následek právě zvýšení její kvality, podporuje to růst a vitalitu rostlin a zvyšuje úrodnost.
Významný vliv při používání biodynamických preparátů je jejich aplikace během různých vesmírných vlivů. Důležitým činitelem je měsíc a jeho obíhání okolo země. Dále to je pozice ve hvězdném zvěrokruhu a pohyby všech ostatních planet, což ovlivňuje vše na zemi. V případě, že je zemědělec schopný využívat tyto střídající rytmy a ve správnou dobu zaseje, kultivuje a sklízí, může to pro jeho úrodu mít příznivý efekt.
Měsíčního kalendáře a vesmírných vlivů
Biodynamické zemědělství bere v úvahu astrální vztahy. Je vědecky prokázané, že má Měsíc přímý vliv na vody oceánů a moří při přílivech. Rostliny se skládají z 80-95 % z vody, takže je přirozené, že jsou měsíčními cykly ovlivňovány také. Měsíc je navíc ještě dále ovlivněn pozicí zvěrokruhu v dané chvíli. Vliv kosmických rytmů Měsíce okolo Země, Země okolo Slunce, přes hvězdný zvěrokruh a pohyb všech ostatních planet ovlivňují nejen nás, ale i vše ostatní.
Při respektování přirozeného biodynamického cyklu musí pěstitel hlídat klasické měsíční fáze a postavení ostatních planet. Vinaři například podle nich prořezávají vinnou révu, zemědělci zajišťují sklizeň plodin. Pokud se v biodynamickém zemědělství používají hnojiva, jedná se o přírodní komposty anebo kravský hnůj, který samozřejmě pochází od krav z ekologických bio chovů.
Od první chvíle kontroverzní
Pro mnohé vášnivé zahrádkáře a zemědělce se může biodynamické zemědělství jevit jako kontroverzní. Za nejdůležitější složku biodynamického přístupu k chovu a pěstování je však neustálé sledování a péče. Zemědělci i zahrádkáři se snaží o dodržování všech přirozených organických cyklů, které jsou vhodné pro ideální zemědělskou produkci. Zemědělec by si zkrátka měl vystačit s tím, co si vypěstuje, aby pokryl potřeby například pro svůj dobytek. Celkově je tak tvořen dlouhodobě udržitelný organismus, kde se zemědělec snaží balancovat s jednotlivými prvky procesů, plodin a přírodních hnojiv.
